Leden 2014

Víš,kámo...

29. ledna 2014 v 8:06 | Klaudinka :'P |  Deníček
Nemáme to lehký,ale my to zvládnem :)
Víš,kámo ,někdy mi myšlenky zabloudí až k Tobě,naštěstí je to jen tím ,že jsem doma celý ty dny,a nemám co dělat ,každej začal upně od začátku,každej jinde,bez toho aniž bychom věděli,do čeho zas jdeme,co když je tohle špatně? Co když to bude zase stejný ?Proč to děláme,když nevíme,jaký to bude?Já pžiznávám se,vážně nevim.Po Tobě už vážně nevim ,jestli to stim klukem bude na dlouho,jestli o mě neztratí zájem :) .Na druhou stranu ,kámo,si myslím ,že každýmu neni 16 a neví co chce ,jak malá puberťačka :) ,každej mi to řikal,jenže já jediná to furt neviděla,a teď ? Od pondělí,co jsi dokázal ,že máš v hlavě průvan a nic víc,jsem začala uplně novej život ,napsala jsem klukovi ,kterej se mi líbí ,aby jsme se o víkend sešli ,docela jsem se toho bála,upřímně,dlouho jsem neměla potřebu mít nikoho jinýho ,a pak tam byl ,s kytičkou ,totálně překvapenej ze mě :) Za ty 2 hodiny se mu pusa nezastavila ,pořád musel něco mluvit,a já ho jen poslouchala a smála se jak je ze mě nervozní :),nebyl to protiklad ode mě,ale byla to stejná povaha :) ,s dobrou náladou,občas se nafouknoul :D ach jo,byl tak strašně nervozní a já ho ještě provokovala :) ,ten den,se do mě zamiloval,já jsem s timhle už opatrnější :) na fb mu to klidně napíšu ,ale ještě je krátká doba abych mu to řekla ...Nejhorší jsou dny ,kdy je v práci a já musím čekat až přijede ve 3 a pak mě rozesmívá ,stím že za mnou přijede jako doktorka,a udělá mi po cestě lektvar,Ano,máš pravdu,hledala jsem staršího kluka,i když jsem se rozhodovala mezi 25 a 20 nakonec vyhrál Valentej ,jak jinak :) A včera po dlouhý době ,jsem si začala psát s Lukynem ,přeju mu ,že už je půl roku šťastnej s Jančou :) Za ty roky co ho znám,se ale vůbec nezměnil a ta doba,co jsme se neviděli a nepsali ,nám akorát to přátelství posílila :) aspoň tak jsme to včera řekli ,ne? :)
Tak ,doufám že to vyjde :)

Volaný účastník neexistuje

18. ledna 2014 v 11:55 | Klaudinka :'P |  Deníček
Pro Vás už tenhle uživatel neexistuje,zavěste prosím..
Tolik článků na internetu,jak přežít rozchod,jak zapomenout,čekala jsem na něco,co mi pomůže..Ale nepomůže mi google,ani seznam,jak jsem včera zjistila.Tahle nečekaná situace nejde řešit nijak,chce to čas..ale kolik času? Rok ,dva?Je vůbec někdo kdo by mi pomohl?Kvůli komu bych zase začala jíst a spát?Začala se smát a zase brát život šťastně,nevim,jak pro Tebe to může bejt vysvobození,protože pro mě začal život ztrácet smysl..Najednou nevím,kdo jsi,co se stalo.Je to něco jako kdyby jsi umřel.Odešel ,a já už Tě nikdy nemohla vidět..Proč se pouštíme všichni do vztahů,které stejně nevyjdou?Proč se nemůžeme zamilovat jen jednou?Zjistila jsem,že když se něco pokazí,tak musí všechno...Momentálně musim řešit všechno kolem mě,doma se hádaj..a já stojim mezi nima..můj mazlíček umírá..nastane večer,mámě dám pusu a nastane ticho..sednu si do pokoje vypnu všechna světla a koukám na zeď,na stíny od aut ,když projíždí,a přemýšlim..co se mnou bude..
Co je to vlastně láska, když čekáš v zimě na vlak
A po deseti minutách se vracíš zpátky na start

Normální den,kdy jsi přestala dýchat

3. ledna 2014 v 16:35 | Klaudinka :'P |  Deníček
Pocit být doopravdy sám..
Nikdy jsem nevěřila,že nebudu mít chuŤ k jídlu,vždycky jsem jedla od rána do večera,ale teĎ když si vzpomenu na jídlo zvedá se mi žaludek..nevim co se se mnou děje,ani se mi nechce spát a to jsem spala klidně 3 x denně,sedim na posteli a poslouchám o čem se baví vedle v obýváku,užívám si ještě pocit,že tu někdo je,než se v 5 zabouchnou dveře a já budu zas sama..zaměstnávám se učením...to je jediná věc ,která zaměstná mojí hlavu aby mi neutíkali myšlenky nikam,kam nechci..na pár hodin se ponořim do věcí,který ani nikdy nebudu potřebovat,ještě před 3 dněma,když jsem uslyšela o škole ,tak se mi udělala vyrážka ale teď se tam snad i těšim,půlku dne strávim posloucháním učitelek a mezi lidma,kteří mě berou..Nevím,teď je všechno hrozně jiný..Nevědět co dělat,nemít žádný plány,nemít komu napsat..nevim jak to udělat aby se mi znovu nerozutekly myšlenky,tam kam nechci..najednou mi zbylo jenom učení a sen jednou pomáhat těm,kteří neměli v životě štěstí..Jaká ironie osudu,že já,která nikdy nežila pohádkovej život,chce pomáhat..nevim proč,prostě to tak cítím..Je divný vědět,že už nemůžu nikomu napsat,že už nemám žádnou oporu,že nemám na nic chuť s kýmkoliv se bavit..Ponořená do problémů,řešit je sama...
Všechno je tak jiný..
Normální den.kdy jsi přestala dýchat,řekl jsem nejde to bez Tebe,že to nezvládnu,
víš jak,ale neni to tak,je to stejný jako dřív,lásko podívej se na mě,
už mě to ani nebolí,čas plyne dál a Ty sis vzala život,
nebudu lhát,už dávno je mi to jedno...


Pamatuješ..?

3. ledna 2014 v 13:48 | Klaudinka :'P |  Deníček
Ani nemám nějak náladu psát...
Pamatuješ si na to video,co jsi udělal? Jak jse se snim sral asi 4 hodiny..To video mám furt v telefonu a pouštim si ho vždycky,když je nejhůř,přesně když jsi takovej jako dneska..radši se pak už nehádám a koukám co mi dokážeš vše napsat,pak radši jdu a pustim si video...ale co když mě už tentokrát necháš jít?Já..i když Tě znám dokonale,tak tohle těžko můžu říct,vždycky když jsme se hádali Ti to bylo tak strašně líto,tsk hodně moc,že jsme se oba jenom omluvili a bylo vše dobrý..Teď?Ty tomu řikáš ,že už nejsi malej kluk..ale je pravda,že jsi se změnil ..nikdy jsem nechtěla aby jsi byl přesně takovej..aby jsi věděl ,že mě máš jistou,že vždycky přilezu,aby sisi byl jistej,že bych Ti nikdy nic neprovedla,že jseš můj jedinej a jsem i po 2 rocích z Tebe hotová..a kde se tohle vytratilo u Tebe...kdy jsi takovej přestal bejt..Někdy jenom ležim a modlim se aby ses mi zase vrátil ale jsem ráda i za ty dny,kdy jsi na mě hodnej a nevidíš na mě nic špatnýho..ale Bůh mě asi neslyší ,protože je to čim dál tim horší,vidíš na mě chyby,nic se Ti nezdá,za všechno můžu já a i když přilezu pošleš mě do pryč..Pamtuješ?Jak jsme byli v Chorvatsku a do 3 do rána si povídali a pak vylezli oknem a procházeli se?Jak jsme se šli podívat do vedlejší vesnice a celou cestu si povídali?Jak jsme si tam sedli,drželi se za ruce a koukali na fotbal,jak jsi mě natáčel?Pamtuješ?Když jsme byli v Podbořanech?Vzali si víno na koupališti,jak jsme plavali a pak se šli najíst,Ty jsi jim tam vzal ten toaleťák a zdrhali jsme protože nám zapomněli přičíst tu klobásu?Pamatuješ?Jak jsme spolu ráno chodili na záchod?Jak jsem nemohla usnout po tom hororu?Jak jsme se procházeli k rybníku?Jak jsme nemohli prošvihnout simpsnovi?Jak jsme spolu cvičili?Jak jsme si chodili povídat na seník?Jak jsme byli na Davidově narozeninách?Jak jsme dělali salát?Jak jsi chtěl počůrat kohouta a pak Ti bylo blbě..?Na tyhle dny nikdy nezapomenu..nikoho jsme nepotřebovali jenom sami sebe,byli jsme jako nejlepší kamarádi,furt jsme si něco vyprávěli,furt jsme se spolu smáli..Tyhle vzpomínky mi už nikdo nevezme a teď jsme vážně u konce?Vidíš ve mě jenom to nejhorší?A proč?Vždyť to může být jako dřív...jen kdyby jsi ale Ty chtěl,jenže tim už jsi nejsem tak jistá,vážně chceš ty
roky hodit za hlavu?Chceš mě ode dneška ignorovat a děla ,že Ti je to jedno?Chceš dělat ,že tohle nikdy nebylo,vzpomeň si na ty sliby,na malýho Trpiče kterýho v břiše nosim už roky,na to že se mnou chceš strávit celej svůj život,že mě chceš vidět u oltáře..Vždycky jsem si byla jistá,že to tak vyjde,že se srovnáme,že na tom zapracujeme...Už asi ne ,dneska mi to došlo,že Ty už to tak mít nejspíš nechceš..někdy si vzpomeň na ty krásný dny..když se tak na to dívám,stačilo by aby jsme chtěli..ale jeden už to nezachrání ..
Tvůj Koudík...
Pamätáš na ten deň,
ty, ja a náš malý sen,
.....
zázrak, že sme sa takto našli,
malo to byť minimálne navždy

Chvilka nostalgie

1. ledna 2014 v 12:03 | Klaudinka :'P |  Deníček
Nostalgie..
Teprve začal leden a já už odpočítávám ,za jak dlouho bude léto,když si na něj vzpomenu,mám hned dobrou náladu.Jsem letní holka,miluju léto,miluju opalování,miluju koupání,miluju tu pohodu ,jentak si sednou na zahradu a poslouchat ,cítit to léto..Tohle léto bude ještě lepší,bude mi 17 ,nastoupim do 2háku,jediný co mě na tom štve,že to léto vždycky nejrychlejš uteče -.-, Vzpomínky na minulé léto ve mě vyvolává tolik pocitů,chtěla bych ho vrátit,třeba na den kdy jsem byla s Martinem na koupališti,pak si zašli koupit něco k jídlu a nakonec nám ujel autobus,tak jsme museli jít 3 kiláky do vedlejší vesnice a tam nás vyzvedl strejda,protože jsme ještě bloudili a nevěděli kudy máme vůbec jít :DD Když jsme přijeli ,hned jsme si zalezli nahoru do pokoje,natáhli nohy a půl hodin se ani nehnuli,šlo slyšet jenom Martinovo :Jáu ááá,ááuu :DD Můj miláček měl totiž na sobě žabky a po 1 kiláku to nevydržel a sundal si boty,takže 2 kiláky chodil po silnici bez bot !! :DDD pak jsem mu musela půl hodiny sprchovat nohy ! :)) Chci ho zpátky a pár chyb,co jsem v něm udělala napravit..bohužel to nejde,tak tohle léto bude už bez nich ..:)
Foceno přesně ten den! :DD
Ještě před naší 3 kilometrovou stezkou :D